Havran
(Ondřej Fencl/Edgar Allan Poe, Ondřej Fencl)

[e]Skončil [G]dlouhej [D]den, [e]mnohý [G]sní svůj [D]sen,
[e]básník [G]za sto[D]lem [C]kouká [D]z okna [e]ven,
[e]oheň [G]sálá [D]tmou, [e]básník [G]ruku [D]svou,
[e]na mrt[G]vole [D]má, [C]která [D]nedý[e]chá.

[G]Vtom někdo [F#]ťuká, [F]básníkova [e]ruka
[C]kliku dveří [G]stiskne, [D]pro dnešek to [e]riskne,
[G]dveře ote[F#]vírá, [F]do temnoty [e]zírá,
[C]pojď si pro mě [G]ďáble, [D]ukonči mý [e]trable.

Místo ďábla však velký černý pták
do sednice vlez, jde z něj trochu děs,
k mrtvé usedne, oči pozvedne,
pak jak ďáblů chór zařve : „Never More.„

Básníku, pěvče, to bylo tvý děvče?
Netvař se tak vztekle, sejdeš se s ní v pekle,
jsem jen hodný čertík, odpust mi ten žertík,
pařáty mě zebou, budu chvíli s tebou.

Básník tasí zbraň, pojď ty lítá saň,
pojď se se mnou bít, kdo z nás bude žít?
Meč se vzduchem mih, havranův hlas ztich,
vítr vane z hor pozdrav „NEVER MORE„.

(1998)

zpět na seznam / pouze text



Protest song
(Ondřej Fencl/Václav Hrabě)

[D]Jó už to [C/D]slunce [H/D]pomalu [B/D]mizí
v hlubinách řeky v zátoce cizí
a tma je hustá těžká jak touha
jít [D]domů a [G]smutný [A]voják se [D]rouhá

[A]Už je ta [D]válka [G]trochu moc [D]dlouhá
[A]už nás to [D]zmáhá, [G]smutek a špí[A]na
[D]kdopak vám [C/D]ještě [H/D]uvěří v bo[B/D]ha
[D]pod nímž se [G]koná [A]ta řezni[D]čina

V přestávkách střelby zní harmonika
a kousek řeči co zahání nudu
poslyšte bratři řeč rozvratníka
v Rusku je mír a dávaj tam půdu

Už je ta válka…

(2003)

zpět na seznam / pouze text



Konečná
(Ondřej Fencl, Ondřej Fencl)

[e]Konečná, vystupte [C7]prosíme
dál už to [e]nejede, my zpátky [C7]musíme,
vy si tu [a/C]zůstaňte, vy jste [C7]na konečný
a plakat [H7]přestaňte, vždyť je to zbytečný

Hej pane, co je vám, já dál jet nemůžu,
já jsem jen řidičem, já s tím nic nezmůžu,
tady je konečná, bez jiný možnosti,
nemelte o lásce, vždyť jsou to hlouposti

Pokud vím věděl jste, do čeho půjdete,
když se do tý řeky bezhlavě vrhnete,
tady je konečná, to jste měl pochopit,
že se tam taky můžete utopit

Já vím, že krásně je, v noci na koleji
a že teď vzpomínky trošičku boleji
ale to přebolí, no tak už padejte,
fotky roztrhejte, obrázek prodejte

Chce se vám vrátit čas, no to se proberte,
hej pane, prosím vás, tak se s tím poperte,
a co ten copánek, to jako vzpomínka?
tak ten si rozpleťte, to je má podmínka

Zmizte mi z očí, vy vrahu naděje,
zmizte mi z očí, na všechno pozdě je,
ale co dělat mám, cítím se strašně sám
vymazat vzpomínky já prostě odmítám

Na tisíc polibků na noci v objetí
na pražskou výhybku, na slzy dojetí
na její sladkou tvář a v cé dur Zmrzlinář
na dvěstě osmičku, na mojí pokličku

Která se hodila na její hrníček
když mistr Beethoven rozezněl měsíček
ztracený iluze, ztracený doklady
tyhlety vzpomínky jsou moje poklady

Ach pane řidiči, že vy jste nebes pán,
prosím vás pomožte, můj čas je vyčerpán,
vemte mě do ráje, já čekat budu tam,
ona tak krásná je, že ani nedutám

Já nechci život žít, chci odtud odejít,
ztratil jsem naději, chci už jen ticho, klid,
vymazat minulost, vymazat budoucnost,
vymazat přítomnost, byl jsem tu jenom host

Anebo tebe, uprostřed nebe,
budeme spolu plout, jenom tě obejmout
a pak se proměnit v kuličku sněhovou
a pak se probudit...

...mít báseň hotovou
ještě se zamyslet, pointu uhodnout,
nejde to vrátit zpět...

(2004)

zpět na seznam / pouze text



Slunce ještě spí


zpět na seznam / pouze text



Pískající cikán
(Trad., úpr. O. Fencl/J.Tichota, F.Novotný)

[G]Dívka [A/C]toulá se [A/h2]vini[A/c]cí
[G]tam, kde [A/C]zídka [A/h2]je níz[A/c]ká
[G]tam, kde [A/C]stráň končí [A/h2]voní[C]cí
si [G]písnič[C]ku někdo [G, C]pís[D]ká

Ohlédne se a propána
v stínu, kde stojí líska
švarného vidí cikána
jak sedí písničku píská

[A/C]Chvíli tam stojí [A/h2]potichu
[A/C]písnička si ji [A/h2]získá
[A/C]domů jdou spolu [A/h2]do smíchu
/:je [C]slyšet [G]cikán, jak [D]píská:/

Jenže tatík jak vidí cikána
pěstí do stolu tříská
ať táhne pryč vesta odraná
groš nemá, něco ti spíská

Teď smutnou dceru má u vrátek
jen bůh ví, jak se jí stýská
kéž vrátí se mi zas nazpátek
ten, který v dálce si píská
jde dál a píseň svou píská

Na závěr zbývá už jen říct
v čem je ten kousek štístka
peníze často nejsou nic
má víc, kdo po svém si píská

(1987/2005)

zpět na seznam / pouze text



Za vodou
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 5.

[G]Povím vám pohádku o milování
to vám takhle jednou za svítání
něco ve mně zahořelo
Nejdřív se to zdálo bejt jen jako sen
ale jak tak běžel za dnem den
táhlo mě to a nepouštělo

Na jaře je všude kytek dost
utrh jsem si takhle jednu pro radost
přivoněl a byl jasnej
vystřelil jsem do prostoru amorův šíp
těžko bych se někdy mohl trefit líp
řeknu vám: já jsem šťastnej

Už nejsem [G]sám jak v plotě [D]kůl
už mi [e]má kdo prostřít [a]stůl
za vo[F]dou, za vo[e]dou, za vo[D]dou
Teď mám o čem jsem si snil
já se lítat naučil
náhodou, náhodou, za vodou

Nejsem [G]sám [D6]

Miloval jsem, chyboval jsem, přiznávám
bojoval jsem, já se jen tak nevzdávám
a najednou záře jasná
Jak jsou někdy beznadějný začátky
tak je potom láska jako z pohádky
zmatená a strašně krásná

Už nejsem sám…

(2004)

zpět na seznam / pouze text



Cíle
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 1.

[e]Naděje na víru,
v závějích papíru
[c]slova si [G]na věty [D]hrají
Čas někam uhání
bez větších poslání
hlavně, že hodin se nají

Přemýšlím o světě,
větičku po větě,
snažím se dosáhnou cíle
Za tebou uletím
a s dalším stoletím
nebude pro mě tu chvíle

[e, C]Snažím se dosáhnout [G]cí[D]le

Dvě těla splynuly
do sebe zapluly
a tiše zapnuly třetí
slzy jim kanuly
na buly stanuly
a puk už do brány letí

Slunce se ztratilo
krví se zbarvilo
zapadlo do jámy bílé
měsíc to pochopil
pod kotlem zatopil
a v rámci určený chvíle

Snaží se dosáhnout cíle

[e]Úó, [D]ó, [G]ó, [C]uó, o, [D]ó

Další den na dlani
tři černí havrani
zuřivě do masa klovou
kafíčko do šálku
hrajem si na válku
na válku papírovou

A zatím nad městem
proti všem bolestem
vysvitlo v celé své síle
slunce. Má naděje
ještě je a já se
zas snažím dosáhnout cíle

Snažím se dosáhnout cíle

Úó, ó, ó, uó, o, ó

(2004)

zpět na seznam / pouze text



Déšť
(Ondřej Fencl/Václav Hrabě)

spodní E podladit na D

[D]Na horkých střechách [C2]zasyčel [D]déšť
[D]jako když [C2]hoří [G]suchá [D]tráva
[D]promoklá [C2]tramvaj [G]odbíjí [D]šest
[C2]na město tiše [G]poprchává [D]

Jdu sám a v dešti za řekou hřmí
né, nevadí mi zmoklá hlava
jen se mi zdají bláznivý sny
že prší na město voňavá tráva

[D]Potichu zpívám [D/A]do rytmu deště
[D7]promoklý slova [D6]o zmoklym městě
[g2]jdu sám nevím [D]kam
a s každou kapkou [G]znova začí[A/e]nám. [A2] [A4] [A]

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti, kde voní tráva
snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

(1967/2003)

zpět na seznam / pouze text



Omamá
(Ondřej Fencl / Ondřej Fencl)

spodní E podladit na D

[d]Nakapala na ručičku [C]deset kapek [d]vosku
pak se jí to rozleželo [C]v jejím [G]dětským [d]mozku
milovala, pak si vzala trochu víc než měla
je to smůla, další den už nikdy neviděla

Tomu dala, tomu nic a tomu taky dala
pak se do svý pavučiny sama zamotala
jenom sobě napospas si nevěděla rady
tak se k tomu nebezpečí otočila zády

[d]Omamá, [C2]jediná, [G] [d]dušička [C2]nevinná [G]
maličká, vybitá, Omamá, zabitá

[d] [F] [C] [d]

Hodně žila, málo spala, taky hodně pila
se smrtí si povídala, o životě snila
pak se tomu poddala a když jí došly síly
plakala a nožíkem si otevřela žíly

Omamá…

Zahoukala sanitka, zakrákala vrána
zavřely se vzpomínky, zavřela se brána
rakev taky zavřená a setlučená hřeby
už tu nikdy nebude odletěla k nebi

(2003)

zpět na seznam / pouze text



Souvětí
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

Celej [G]smutnej svět se dnes [D]zhasíná
zbytek [e]naděje zvolna [C]usíná
[G]štěstí má [D]dovolenou [G] [D]
To co [G]stalo se, to se [D]mělo stát
nebo [e]nemělo, tak nech [C]vítr vát
[G]nesmíš bejt [D]na kolenou [G]

Bylo nebylo ptáci zpívali
slunce zapadlo citů přívaly
najednou všechno šlo líp
v dlouhým objetí čas se zastavil
krásný souvětí nakreslily cíl
pro tenkej červenej šíp

[C2]Pak zlom a [G]do no[G/e]su [D]pěst
[C2]moc nespra[G]vedli[G/e]vej [D]trest

Byla jen tvůj svět, teď seš bez světa
bloudíš vesmírem jako raketa
v zajetí zářivejch hvězd

Roky odletí, pak i staletí
po nás zůstanou jen ty souvětí
tak proč si na něco hrát
Vítr rozfouká naše kostičky
z krásnejch holčiček budou babičky
toho se nesmíme bát

A všude záplavy vět
který jsem už někde čet

Kašli na zvyky, blbý zásady
na ty co se ti smějou za zády
na celej tenhleten svět

(2002)

zpět na seznam / pouze text



Mrtvé duše
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 3.

[e]Zakrytej [G]černej povoz [A]ulicí [e]skřípe
kočí má smutný oči zakalený
písek pod kolama tiše se sype
město v poledním žáru unavený

Dvě velký černý rakve
pod plachtou z celtoviny
uvnitř dvě mrtvý duše navždycky spí
a všude kolem strašlivej pocit viny
ty kluci doopravdy nebyli zlí

[G]Máv[D]nou [a]nad tebou [e]
[C]vždyť byl jsi [G]jenom jeden [D]z milionů
[G]zav[D]řou [a]za tebou [e]
[C]a pak už [G]jenom hlasy [a]věčnejch zvo[H7]nů

Dva kříže u potoka zabodlý do kamení
za chvíli rozežere vraždenej žár
tak už to prostě chodí, že něco náhle není
zbyde tu po tobě jen vzpomínek pár

Mávnou…

(2002)

zpět na seznam / pouze text



Soumraky
(Ondřej Fencl, Ondřej Fencl)

[D]Jsou vla[A]ky, co [h]jedou [G]zpříma
jsou mraky, co jedou s nima
jsou taky soumraky
jsou rybky, co nosí štěstí
výhybky na rozcestí
[D]polibky, [h]přízra[G]ky [A]

[D]Bůra na koleje [a]dám
a pak se [C]ptám, co z toho [G]mám
rozjetý štěstí pálí do dlaní
řekni kudy na to jít
sám sebe sejmout a pak se zpít
a pak brečet do lhaní

Jsou lidi, co rovně jedou
jsou lidi, co to nedovedou
jsou lidi, co ani nechtěji
kličkujou po cestičkách,
vtipkujou ve svejch kličkách
u soudy mlčeji

Bůra na koleje dám…
A tak se [D]ptám, [A]co z toho [C]mám. [G]

(2005)

zpět na seznam / pouze text



Blues pod Petřínem
(Ondřej Fencl/Václav Hrabě, Ondřej Fencl)

Žár se v jitřním slunci chvěje
mlha se na krůpěje rozpadá, je den
bloumám ranní Prahou
příjemně vlahou, letním časem podveden

Vzduch si noční odér ještě podržel
a já kráčím nevím kam, jen abych šel
dolů Petřínem, pozdravit bráchu Máchu
tramvaj si cinká blues
a svět je plnej včel

Jdu podél řeky, kterou starý olše vroubí
a žlutou travou až po listnatý loubí
a Praha na klaksony troubí ranní blues
čerstvýho chleba, tvrdejch snů
a prošlejch můz

Žár se na hladině třpytí
a z listí tiše přiletí ti čísi vzkaz
„oh Lord, won't you buy me a Mercedes Benz?“
zpívá si nahá Praha a vodou plyne čas

V zrcadle Vltavy se moje křídla chvějí
dvě dámy u kávy si za sklem vyprávějí
vrácený flašky cinkaj rytmus Vlado Čecha
není kam spěchat, Praha troubí ranní blues

(2005)

zpět na seznam / pouze text



Svitavy
(Ondřej Fencl / Ondřej Fencl)

[A]Prázdnou hlavu, [A4]městem plavu [A5]do polí
v tomhle stavu už mě pranic nebolí
natáhnu se pohodlně do řeky
a pak zavřu svoje očka navěky

Na krku mě hladí tvoje korálky
z cizích očí odstraňuješ ospalky
z kalendáře cizí tváře čteš si sen
a já našel v černý řece soudnej den

[c#]Sněží nám tu [f#]sněží, [D]kolem tebe [A]běží
[C#]jiná rea[f#]lita, [h]nad Svitavou [D]svítá
[c#]svítá ve Svi[f#]tavě, [D]svítá, vy to [A]víte,
[c#]svítá v mojí [f#]hlavě, [h]proč mi nevě[D7+]říte

Z šedý kůry vyškrabuju vzpomínky
chutnaj jako vysušený rozinky
řeka ze mě scvrklou duši vyplaví
nic nespraví moje srdce churavý

(2004)

zpět na seznam / pouze text



1. února
(Ondřej Fencl / Ondřej Fencl)

[a]Dotyky tvých [C]dlaní s [G]léty nestárnou,
[a]tma do mysli [C]vhání [G]minuty nás dvou,
[a]proč teď není [C]včera, kdo [G]umí vracet čas,
[a]pod sochou [C]anděla je [G]tichobol a mráz, je mráz[a][C][G]

Je prvního února a já šeptám, kde jsi,
když za oknem do dvora se prohánějí běsy,
šedodivný mračna pokorně se kají,
malý bílý slzy na sklo dopadají

[F]Kolik litrů [C]asfaltu [G]dělí naše [a]žíly,
[F]přes slzavý [C]údolí se [G]nedá [F]dojet [E]k cíli
[a]Kam jsme to jen [C]došli, vílo [G]z lesů vod a [E]strání,
[F]z podzimního [d]listí [E]až k jarnímu [a]tání [C][G/a][C][G]

Pro váhavý začátky, pro pálivý konce,
vymejšlím si pohádky a jsem za pitomce,
skrz temnotu noci, vidím, co bílý den skrývá,
není to jen pocit, že tu někdo tiše zpívá

Krvácí mi duše, krvácí mi slaně,
pod nánosy tuše, cítím tvoje dlaně
Proč se naše cesty, míjí jako vlaky,
když ty mě máš ráda a já tebe taky

Proč se naše cesty míjí jako vlaky,
když ty mě máš ráda a já tebe taky

(2006)

zpět na seznam / pouze text



Zlomený blues
(Ondřej Fencl, Ondřej Fencl)

[E7]Šel jsem, měl jsem rozedranou duši
[A7]flašku, tašku co neměla uši,
[E7]krok sem, krok tam, [H7]bylo mi to vlastně [E7]fuk. [H] [B] [A] [G]
[E7]Místo tebe měl jsem jenom vodku,
[A7]v zadní kapse užmoulanou fotku,
[E7]z dob kdy byl jsem [H7]podle tebe dobrej [E7]kluk.

Jó to byly fantastický časy,
když jsem viděl tvoje dlouhý řasy
jak se míhaj centimetry od mejch rtů.
A nejen řasy, ale taky duše
bejvávala jako velká nůše,
do který jsem házel miliony snů.

[G#7]Byl jsem, žil jsem a teď je mi strašně,
[c#]nejde tady o nějaký vášně,
[F#]chtěl jsem, dřel jsem, [A7]nezůstalo z toho [H7]nic.
[E7]A tak jsem vzal poslední dvě stovky,
[A7]koupil jsem si flašku becherovky
[E7]a pak vodku, [H7]aby toho bylo [E7]víc.

Láska praská stejně jako kůže,
směj se, ptej se, kdo mi za to může,
klekni, řekni, jestli je to jenom sen.
Hele vole, vim, že realita
je to.. mě to za srdíčko chytá,
vidim hvězdy a přitom je bílej den.

Černej chlápek mezi nima krouží
a teď za mě nějakou mši slouží,
dej sem kbelík, nejsem evangelík, HEJ!
Je mi jedno, co bude a bylo,
vyzvracím teď nějaký to kilo,
byl jsem, jsem a budu zamilovanej.

(2002)

zpět na seznam / pouze text



Sen
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[D]Otevřel jsem okno koukám
[G]že se sakra venku něco [D]děje [G]
[D]stromy kvetou před očima
[G]nebe se jak Charlie Chaplin [D]směje [G]

Sníh se někam vytratil a
ptáci zpívaj líp než Pavarotti
po trávníku poskakujou
děti jako osminový noty

[C]K zimnímu [H/G]spánku [C]zima se [H/G]chystá
[C]nemá už [H/G]sílu [A2]mizí a taje
sim
odchází k horám tam si je jistá
na hradě jiná vlajka už vlaje

[D]Je to [G]jako sen [h]když ti [A]do oken
sim
slunce zazáří den se vydaří
všechno ožije zima dopije
do dna svoji číš a zem je slunci blíž

Otevřel jsem okno dejchám
svěží vzduch a nechce se mi zpátky
mezi stěny baráku kde
vzdálenosti jsou tak strašně krátký

Tak ruku v ruce sám se sebou
toulám se a nevnímám co bylo
jsem sám ale jsem rád že aspoň
počasí mě dneska potěšilo

(mezihra)

Je to jako sen, když ti do oken…

(2001)

zpět na seznam / pouze text



Dům v plamenech
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 3.

[E]Plameny [G]volizujou stěnu [D]politou [E]olejem
[E]aby chytnul [G]celej barák [A]petrolejem to [H7]dolejem
[E]hnedle na to [G]různý hořlaviny, [D]papír, taky [E]klacků pár
[E]za pět minut [G]barák hoří [D]a už houkaj [E]na požár

A už jsou tu požárníci, vyskakujou z vozů ven
ať se snažej, jak se snažej, barák hoří plamenem
do stříkaček dali jsme jim benzín, takže oheň jen podpořej
zbytky starý barabizny proto v klidu dohořej

Tak jsem vyhrál svojí válku, podpálil jsem vlastní dům
kamarádům, tátům, strejdům, romům, předkům, skinheadům
všem těm říkám: nepalte dům, nechte ho raděj v klidu stát
nemůžu teď nikdy bydlet vařit uklízet spát

(1994)

zpět na seznam / pouze text



Beruško
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 3.

[a]Beruško, [a4]zoufalý [a]černo [a2]ucpává [a]póry, [a4] [a] [a2]
[a]vyrostly [F]ve mně [G]ohromný skalistý [a]hory, [a4] [a] [a2]
[a]Beruško, [a4]chtěl bych je [a]holejma [a2]rukama [a]zdolat, [a4] [a] [a2]
[a]na nejvyššim [F]vrcholu [G]stanout a hlasitě [E]volat [E7]

/:[a] [G] [F] [E]:/ [a] [a4] [a] [a2]

Beruško, jestlipak chápeš o co tu běží,
snažim se ty hory zdolat a ono sněží,
Beruško, třesu se zimou, ale nejde se vrátit,
zkusim si cestu na vrchol trošičku zkrátit

//: Nejde to [a]nejde, mrznou mi [F]ruce,
tělo i [C]duše, já umí[G]rám,
Beruško [a]moje, jsi moje [F]všechno,
mně by se [C]chtělo neumřít [G]sám :// [a]

Beruško nemůžu dejchat, rve mi to plíce,
padám Ti k nohám, v očích mi zhasínaj svíce,
Beruško i kdyby slunce přestalo svítit
a hory světa chtěly se do nebe zřítit

Budu Tě mít opravdu rád,
jsi moje láska, jsi v bouři prám,
pro Tebe jen budu dál hrát,
jedině s Tebou nebudu sám

Chce se mi říct tu větu vět,
která je vyšší než největší zeď,
každej z vás ji tisíckrát čet,
mně je to jedno, raz, dva, tři, teď:

...

Nejde to nejde, mrznou mi ruce...

Chce se mi říct tu větu vět...

zpět na seznam / pouze text



Hvězda
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[e]Sama tiše [G]stojíš pod [D]černou oblo[A7]hou,
[e]nad sebou máš [G]hvězdy, co [D]svítit nemo[A7]hou,
[e]nad sebou máš [D]hvězdy
[G]a taky [A]v sobě hvězdu [H7]máš.

Ta hvězda je věčná a život v sobě má,
život, co tě smutnou i šťastnou udělá,
tiše v tobě září
a ptá se proč se smutná zdáš

[C]V duši svítí [G]hvězda, co [D]má být nad hla[a7]vou,
[C]všude sebou [G]nosíš svou [D]hvězdu sála[a7]vou,
[C]proč jí ale [G]skrýváš, hvězdy ti za [a7]to nemů[H7]žou.

Déšť se lije z nebe a hvězdy zhasíná
a ta hvězda v tobě taky usíná
tak ji rychle probuď,
neskrývej hlavu do dlaní.

Nebuď pořád smutná, zkus se zase smát,
rozsviť svojí hvězdu, ať je jak žhavej drát,
užívej si světa,
zapomeň na svý zklamání.

V duši svítí hvězda...

(1997)

zpět na seznam / pouze text



Drahá matko má
(Filip Venclík/Filip Venclík)

[d]Drahá [C]matko [d]má [F]už musíme [C]jít,
na [d]cestě [C]kupec[A]ký [d]budem [C]brát a [d]bít.

Už musíme jít, na cestu se dát,
na cestě kupecký budem loupit a krást.

Budem loupit a krást, však jedno slibujem,
že nikoho tam nezabijem

A když zabijem, bude to člověk zlý,
nikdo se nedozví, že v temném lese spí.

(1993)

zpět na seznam / pouze text



Hadí song
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

//: [C]Jsem [C#]slizkej, [C]jsem [C#]ošklivej, [C]plazim se [Eb]po [C]zemi ://
//: [Eb]smr[B]ti [c#]se nevyhne [G]nikdo, kdo [C]do cesty [C#]připlete se [C]mi : //

[Eb]Mám [B]pohyblivý [B]žebra, [c#]žádný [B]nohy, [Ab]žádný [G]stehna,
[C]tak na mé [C#]tělo [C]člověče [C#]nešlapej, [C]jinak budeš [Eb]brzo pod [C]zemí.

Mám pohyblivý žebra…

(1994)

zpět na seznam / pouze text



Píšu ti
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 2.

[a]Píšu ti [e]psaní, [F]tuž je mi [a]zbraní,
[F]vylejvám [a]svůj vztek [e]na kousek pa[e]píru
[a]proč pořád [e]váháš, [F]proč se tak [a]zdráháš
[F]tak mi to [a]řekni a [e]rozejdem se [a]v míru

[C]Já tě [G]miluju, [F]tak si boty [C]obuju
[F]vyrazím [C]do ulic a [G]opiju se [C]džinem
[F]pak se [G]rozhodnu, [F]nožem se [C]probodnu
[F]a na onom [C]světě [e]možná spolu [a]splynem

Píšu ti dopis, jen strohej popis
toho jak žil jsem a jak teď žít už nejde
až ti to dojde, tvůj kámoš pojde
a v modrym nebi snad se s tebou sejde

Já tě miluju…

Píšu ti psaní, snad tě to raní
až pošta ranní přiveze ti parte
nejsme už v kině, láska je svině
usínám navždy bez úsměvu na rtech

Já tě miluju…
… //: A na onom světě možná spolu splynem ://
A na onom světě otrávim se plynem.

(2001)

zpět na seznam / pouze text



Boží trest
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 5.

[a]Slunce se [e]ztrácí, [a]vojsko se [e]vrací
[C]armáda [G]zaléhá [a]do pytlů [e]spacích
[a]za svitu [e]loučí [a]hlasy [e]poroučí
[C]do stanů [G]vojáci [a]zej[e]tra to [a]skončí

[F]Nepřítel [C]padne v [G]noci či [a]za dne
[F]jistě už [C]víme, [G]že zvítě[a]zí[e]me
[a]šavle a [e]meče [a]krev proudem [e]teče
[C]za touhle [G]představou [a]vo[e]ják se vle[a]če

Generál mizí usíná s vizí
že zase zvítězí taktikou hmyzí
jak komár v letu rozptýlí četu
krve se napije z rudého květu

Náhle ho budí v srdci ho studí
armádu napadli ďáblové rudí
hrdě se bije, však nepřežije
a pán Bůh u řeky ruce si myje

(1998)

zpět na seznam / pouze text



Go Johnny Go (Nedvědi nevědi)
(Chuck Berry/Ondřej Fencl)

[A]Nedvědi zas rozjíždějí párty snů,
Franta křičí od kytary na Honzu,

[D]Honza se cpe dopředu, Franta by taky rád,
[A]bejt pořád jen dvojka už ho začíná štvát,
[E]ale přesto rozjíždějí párty snů,
[A]František řve od kytary [E]na Hon[A]zu:

/:Go, go Johny go, go, go:/ (4x)
to je show

Diváci si vyžadují přídavek,
Franta dostal v zákulisí pohlavek,
navrhnul, že přidaj píseň František,
Honzu z toho začal svědit podbřišek,
přidávat se bude píseň Honzova,
sjedeme si refrén pěkně od znova.

Go, go Johny, go, go, go
jestlipak nám zasólujou

Po koncertě Franta řekl: Honzo dost,
hrát dál dohromady to je pitomost,
Honzu z toho všeho málem trefil šlak
na kytaru sám neumí, je to tak,
Franta je teď na vrcholu hitparád,
tak si pojďme novej refrén zazpívat

(2000)

zpět na seznam / pouze text



Kauboj Džou
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[G]Po louce [D]žene se [e]na koni [C]kauboj,
[G]na hlavě [D]sombréro [G]má, [D]
[G]ve městě [D]měl malej [e]proklatej [C]souboj
[G]a teď do [D]pustin [G]zdrhá

Hory má před sebou, šerifa v patách
a kůň už nemůže jít,
pěnu má u huby, na zem se natáh,
tak ho kauboj nechal být.

[C]Velkej strach [G]mám, [D]jsem na ně [G]sám,
[C]uteču jim [G]do hor, [D]to vám [G]povídám,
[C]když mě [G]doženou, [D]souboj s nima [G]dám
[C]jsem [D]přece [G]kau[D]boj a [G]plný [D]kolty [G]mám [D] [G]

Patrola s šerifem rychle se blíží
a hory daleko jsou,
kauboje u pasu revolver tíží,
má velký štěstí ten Džou

Najednou ze strany rudí se blíží,
indoši kámoši jsou,
šerifa zaženou s Džouem se sblíží,
má velký štěstí ten Džou

Indiánka brambor sází,
po Džouovi očka hází,
za chvíli už se Džou žení,
nepůjde s šerifem do vězení

(2000)

zpět na seznam / pouze text



Kříže
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[e]Rytí[D]ři [e]na [D]ko[G]ních [C/G]nocí [G]uhá[D]ní,
[e]vesni[D]ce [e]dran[D]cu[G]jí [C/G]nemají [D]stá[e]ní,
[e]na so[D]bě [e]br[D]ně[G]ní, na [C/G]příl[G]bách [D]kříže,
[e]kdo se [D]jim [e]po[D]sta[G]ví, [C/G]ten dob[D]ře [e]ví, [f#/e]že

[G]Pošlou ho [D]ku [e]ze[D]mi, [e]nej[D]dou [G]sem v [C]mí[D]ru,
[e]chtějí [D]nás [e]o[D]brá[G]tit [C/G]na ji[D]nou [e]ví[f#/e]ru.
[G]Vzhlížíme [D]k [e]ne[D]be[G]sům, [e]hle[D]dá[G]me [C/G]spá[D]su
[e]náš Pa[D]ne [e]je[D]di[G]ný, [C/G]znič tu[D]hle [e]chasu.

Křičejí pohané: "Do pekla s vámi!",
šíří tu nepravdy, šíří tu fámy,
že je jen jeden pán tohoto světa,
prý se jmenuje Bůh, no to je věta.

"Alláh je jediný, Alláh je vládce.",
to na ně vykřičím rychle a krátce.
Ať si mě zabijou za pravdu moji,
Alláh mě zachrání, já se nebojím.

(1999)

zpět na seznam / pouze text



Lízátko
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[a]Koupil jsem Ti lízátko moje kamarádko v černym
[b]tak to bylo nakrátko v tomhle odpoledni [a2]pernym
koupil jsem Ti lízátko na Vltavě tajou ledy
[c7]koupil jsem Ti lízá[G7]tko – [a2]NAPOSLEDY

Moje milá slečno „Ká“ máte oči jako studny
zní to jako pohádka. Možná jsem byl příliš nudný
kdybych tu hru uměl hrát nebylo by nebe šedý,
spálil jsem se tisíckrát, stejně zkusil jsem to –
NAPOSLEDY

Na úpatí Petřína hledám v písku Tvoje stopy
slzy padaj do klína začínám se trochu topit
nejistota cloumá tmou, jako dítě se tu houpu
drželas mě nad vodou. Teď se koupu

Mý poslední lízátko roztejká se v žáru
koupil jsem Ti lízátko a ty děláš za vším čáru
nevěřím už na lásku, černej kámen v srdci nosím
ještě jednu procházku – PROSÍM

Ještě jednu procházku spolu dojdem na rozcestí
na chatrnym provázku visí moje štěstí
dej mi ještě minut pár všude kolem padaj skály
potom mě ten strašnej žár definitivně spálí

Koupil jsem Ti lízátko a chtěl jsem za to Tebe
v pravý ruce trsátko, levou dokresluju nebe
pohoupej mě miláčku nebo tady zhynu
můj optimismus nezemřel…jen dostal rakovinu

(2003)

zpět na seznam / pouze text



Pohádka
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

kapodastr na 2.

[a]Splín a uplakaný [c]počasí
[G]padá mi na řasy [d]první jarní sníh
[a]čas odklepává [c]vteřiny
rozestlaný [G]peřiny [e]pohltily [a]smích

[F]Řeky proud [C]uvnitř těla [G]bolí
[F]do moře [C]teče plnej [G]soli
jako moje [d]oči rozmazaný [a]slzy
je [F]pozdě [E7]anebo [a]brzy

Spát, zapomenout na mraky
uvěřit v zázraky, tak rád bych žil
smát se nejenom navenek
ve víru myšlenek najít svůj cíl

Noc uzavírá prázdnotu
dál vstříc jdu životu v bláhových snech
kříž, to je moje znamení
na cestě kamení, pod hlavou mech
Bolí mě vzpomínky i snění
tak kdy už přijde rozhřešení
hluboko, hluboko v bezedný díře
drtím svý srdce do hmoždíře

Sny to je moje prokletí
na začátku století, na kraji srázu
strom samotinkej na poli
za chvílí povolí větru a mrazu

Život mi pod rukama klouže
kam šlápnu, všude samý louže
pohádka končí jako vždy špatně
poslední psaní v nebeský šatně

(2003)

zpět na seznam / pouze text



Odcházíš
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

Né [D]sen, jen pravda [C]ukrutná
a [e]chvíle, která [h]přišla nějak [A]sama,
Bůh [D]ví, proč už ti [C]nechutná,
na [h]jednom světě [A]pobejvat tu s [D]náma

Do [A]očí slzy [C]nesou tu [G]zprávu, že [D]končíš,
do vla[A]sů, [C]skrejváš svůj [G]pohled, já [D]vím
[h]já to [A]vím, že se [e]loučíš,
[D]vím, že už [F]nic [C]nezmě[D]ním

Snad spíš, snad už mě nevnímáš,
už kráčíš někam tam, kde zvony znějí,
ten kříž, co v ruce ukrýváš,
tě vyprovodí tam, kde už tě chtějí

Odcházíš a já chtěl bych tam nejradši s tebou
umíráš a já naposled cítím tvůj dech,
ruce mě šíleně zebou,
když slyším smrt na schodech

Sen zlej snad jen se podobá
příběhu, co napsal život pro mě,
jsem stín, rozpadlá nádoba,
když ploužim se jak duch po prázdnym domě.

Do rukou beru věci, co jsou pořád tvoje,
za oknem vidim oči tvý rozsvícený,
zavírám dveře do pokoje,
smutný a unavený.

(2001)

zpět na seznam / pouze text



Zrcadlo
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

Hodinky v ruce svý zpocený zahřejvám
jsem strašně nervózní, zem nohou rozrejvám,
skleněná výloha je moje zrcadlo,
usmívám se do něj, hraju si divadlo.

Tvářím se kysele, trochu jak okurka,
čekám až dorazí ta moje Sněhurka,
minuty utíkaj jak běžec na trati,
začínám podléhat podivný závrati.

Čtvrt na šest, půl šestý, do pytle, do háje,
řekli jsme v celou na konečný tramvaje,
asi se zasekla u ňáký bouračky,
jenže já jsem z toho úplně na sračky.

Dávám jí pět minut, pak to tu zabalim,
půjdu do hospody, strašně se nakalim,
by všichni věděli, že jsem moc smutný,
miláčku přijď a nebude to nutný.

Nepřišla a já jsem splnil, co slíbil jsem,
smíchal jsem bechera s fernetem citrusem,
pak trochu voděnky, víno a pivečko,
a jdi mi k šípku nehodná děvečko.

Nalil jsem do sebe nejhorší patoky,
teď klečím u cesty a bliju do stoky,
život je posranej jak schody na půdu,
já na tom zkurvenym světě už nebudu.

(2002)

zpět na seznam / pouze text



Rum anebo špek
(autor textu i melodie nejsou známi)

[C]Seděli tři [F]dřevorubci [G]v lese na klá[C]dách,
[C]povídali, [F]když tu jeden do [G]ruksaku [C]sáh,
[C]vytáh’ flašku [F]rumu [G]a začal z ní [C]pít,
[C]ti dva když to [F]viděli, [G]chtěli mu jí [C]vzít.

/: [C]Hej, hej, hej, hej, [F]hop a [G]chtěli mu jí [C]vzít :/

Tady máte kunčofti já vám tu flašku dám,
a to ještě nevíte, co dál v ruksaku mám,
sáhl do něj podruhý a než bys něco řek,
vytáhnul dva krajíce a mezi nima špek.

/: Hej, hej, hej, hej, hop a mezi nima špek :/

Tak seděli a hodovali pod modrou oblohou,
za chvíli však byli ale zase na nohou,
jeden řekl tohleto a druhý opak řek,
hádali se co je lepší, rum anebo špek.

/: Hej, hej, hej, hej, hop, rum anebo špek :/

(rok vzniku neznámý)

zpět na seznam / pouze text



Kytka
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

Vyrostla kytka na kraji pole,
za pár dní zmizela, zvadla, ty vole,
vyrostla další trochu víc vpravo,
za pár dní zmizela, zvadla, ty krávo.

Vulgární píseň už je na konci,
vole, ty krávo, to jsme pitomci,
že se zabýváme květinou z pole,
kravnáte, balvane, konec, ty vole.

(1995)

zpět na seznam / pouze text



Oběšencův vítr
(Ondřej Fencl, Martin Přeček/Ondřej Fencl, Martin Přeček)

Vítr bere skoro všechno,
co jsem si kdy nakradl,
i ty poslední zbytky kůže,
jó vítr, vítr, ten za to může

Refrén:
/:Jó, jó, to je ono,
jó, jó, to je pech:/

Jsem tady oběšenej za zločiny,
který jsem za život napáchal,
jó vítr, vítr, ten za to může,
že už nemám ani cár kůže,
jenom kosti, jenom kosti,
a zbytků masa se supi zhostí.

Ref.

(1996)

zpět na seznam / pouze text



Ohníček
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

V pokojíčku útulném v jednom bytě v Rakousku,
hoří bílá záclona, pěkně kousek po kousku.
Sedí pod ní holčička, v ruce drží sirky,
v pravidelných intervalech propaluje dírky.

Dřevěná skříň u záclony pomalu se vznítí
bílý klavír z Itálie taky brzo chytí.
Oheň už se přenáší na červenou poličku,
kde má táta schovanou s papírkama bedničku

Refrén
Na papírkách číslíčka desítky i stovky,
padesátky, dvacítky i pětitisícovky.

Holčička se usmívá, pomalu se zvedne,
ze zdi sundá hasičák a zase si sedne.
Líně zmáčkne kohoutek, kolem sebe stříká,
a veliký ohníček pomalu zaniká.

Pak se na zem rozvalí, holčička malinká,
když se vrací rodiče, tak už klidně spinká.
Vyděšen je tatínek, zděšená je máma.
"To maj´ zato, že jsem musela bejt doma sama!"

(1995)

zpět na seznam / pouze text



Ovečka (Ondřej Fencl/Ondřej Fencl, L.I.D.)

Běžela ovečka vzhůru do kopečka,
dělal z mladýho berana blbečka,
neběhej beránku za blbou ovečkou,
zajdi si pod kopec na chladný pívečko.

Vyvalil beránek baculatou bečku,
v tu ránu zapomněl na blbou ovečku,
chlastal svý pívečko, pitomá ovečko,
kdyby ti za něco stál, tak by se neuchlastal.

(1998)

zpět na seznam / pouze text



Párek
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[D]Ahoj kamarádi
[C2]koupil jsem vám [G]dárek
[e]plnotučnou hořčici a
[D]zabalenej [G]párek
opečem ho spolu
doma na sporáku
anebo ho utopíme
s okurkama v láku

Proč se na mě všichni
divně usmíváte
na hlavu se klepete a
něco si šeptáte
koupil jsem vám párek
tak z něj radost mějte
v hořčici ho povozte
a do nosu si dejte

Párek je maso
a maso je třeba
nemůžete pořád snídat
kaši a chleba
ahoj kamarádi
tak já zase pudu
vemte si ten párek
a pozdravujte Rudu

A dejte mu taky
toho párku kousek
vždyť je chudák živej
jen z rohlíků a housek
a když si dá housku
s kouskem mýho párku
jistě bude blahořečit
mýmu super dárku

zpět na seznam / pouze text



Ptáci
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[D]Na pařezu [a7]vprostřed lesa [D]seděli dva [a7]ptáci,
[D]bavili se [a7]o holkách [D]jako dva puber[a7]ťáci,
[G]že jedna z pěti [e]sester, [G]co jmenuje [e]se Ester,
[C]je celkem hezká [G]holka, ale [A]teď má zrovna [D]práci.

Musí letět do Afriky vrátí se až zjara,
což je přes rozpočet ptáka Vendelína čára,
pták Vendelín ji totiž chtěl pozvat v zimě k sobě
a ona se odstěhuje zrovna v týhle době.

[C]Ptačí život [G]je jako [D]ten lidský,
[h]stejně zvrh[G]lý, [A]stejně exotický,
[F#]že jsem na ně krátký, to [A]je věta,
[B]vystřižená [A]z jinačího [D]světa.

Když tady vychází slunce, u nich zase zajde,
co když si tam Ester někoho jinýho najde,
pták strčí hlavu do písku jak do trouby pekáč,
Ester bude okouzlená, jakej je to sekáč.

Ještě že má slečna Ester nejnovější mobil
a taky skrytou kameru, co Vendelín vyrobil,
přidělal jí na křidýlko bedničku co fotí,
aby si moh’ zkontrolovat, jestli se tam krotí.

Ptačí život je jako ten lidský...

A pták Jarda, co si vedle Vendelína seděl,
věděl něco, co se Venda nikdy nedozvěděl,
že totiž ta Ester, co lítá se strnady,
s jedním z nich si zahrává za Vendovými zády.

A jak tam ty dva seděli a vedli řeči ptačí,
kočka co se schovala si řekla, že to stačí,
vyskočila, chytla Jardu a už si ho nese,
pták Vendelín, ten se radši rychle schoval v lese.

Tak teď Jarda v břiše kočky leží,
v lese už je zima, občas sněží,
Vendelín dál čeká na svou lásku,
co má svůdné pírko na ocásku.

(1998)

zpět na seznam / pouze text



Sbohem kamarádi
(Filip Venclík/Ondřej Fencl)

Sbohem kamarádi, já už musím jít,
uspávací víno neměli jste pít,
neměli jste pít,
neměli jste pít.

Sbohem kamarádi, nechte sny si zdát,
já v hlubokym lese budu se vám smát,
budu se vám smát -cha,chá-,
budu se vám smát.

Sbohem kamarádi, já už musím jít,
příště až se sejdem, budeme se bít,
budeme se bít,
budeme se bít.

Sbohem kamarádi, já už musím jít,
uspávací víno neměli jste pít
neměli jste pít,
neměli jste pít.

(1993)

zpět na seznam / pouze text



Smutná píseň o česači bavlny
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[G]Sen se mi [h7]zdál, že [C]nemoh’ jsem už [D]dál,
[G]hlava se mi [h7]točila [C]a já se jen [D]smál,
[e]smál jsem se [h7]životu, [C]co jsem dosud [D]žil,
[F]jindy než [C]ve snu bych [D]na něj nemys[G]lil.

[G]Narodil [h7]jsem se v [C]zaprášenym [D]domu,
[G]nevim už [h7]kdy a [C]ani nevim [D]komu,
[e]sotva jsem se [h7]rozkoukal, [C]už jsem šel na [D]pole,
[G]česal jsem [h7]bavlnu [C]pořád v jednom [D]ko[G]le.

Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha,
když poslali mě do školy a já z ní vzal roha,
utekl jsem do hor bez jídla a mapy,
za pár dnů mě našli šerifovi chlapi.

Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili,
musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly,
spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně
a to bylo těžký, těžký zatraceně.

A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku,
samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku,
akce povedla se, zmizel jsem jim v lese,
jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese.

Usínám v sedle a hlava se mi točí,
šerif z mý stopy nespustí oči
a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou
a pak vostrou kulku z pušky vypálenou.

Ještě cítím ránu a pak vidím záři,
malinkýho pána s úsměvem na tváři,
podává mi ruku, že mě tady vítá,
okolo něj krásnej bílej anděl lítá.

(1999)

zpět na seznam / pouze text



Sokol
(Filip Venclík/Filip Venclík)

[d]Na vysoké [A]jedli [d]sedí sokol [C]zla[F]tý
[d]nemůže on [A]vzlétnout, [d]je tam přiko[A]va[d]ný
[A]je tam přikova[d]ný

Nemůže on vzlétnout, je on polapený
//: stříbrným řetězem je tam přikovaný ://

Uviděl ho uhlíř, hned sekérečku vzal
//: v ten řetěz stříbrný aby on ji zaťal ://

Nesekej uhlíři v ten řetěz stříbrný
//: to ji radši zatni do mý hlavy smutný ://

(1993)

zpět na seznam / pouze text



Vzpomínky
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[A]Na tvoje vzpomínky mlha [A2]zapomnění padá stále [A]níž [A2]
[A]kladeš si podmínky a [A2]co se děje ve mně netu[A]šíš

[G]Tichá láska [D]mezi námi, [A]růže kvetou dál
[G]věčný rady [D]tvojí mámy [A]čert už aby vzal
[G]zahoď někam [D]všechny fámy [F]nikdo není [C]král
[E]až do konce [f#]světa bych tu [G]s tebou takhle [D]stál

Tvoje vlasy vítr laská a já bych se hned tím větrem stal
v trávě malá sedmikráska šeptá, abych za ruku tě vzal

I když se teď hodně bojím, za ruku tě chytám
že u tebe neobstojím s tím už nepočítám
usmíváš se, pryč jsou časy kdy tvůj pohled studil
chci abych se z tohohle snu nikdy neprobudil

Najednou jsou tvoje oči jasný jako voda v horskym plese
i když to tu dobře známe, přesto zabloudíme v černym lese

Jdeme spolu ruku v ruce jako Adam s Evou
já tě držim pravou rukou, ty mě zase levou
pryč jsou časy, kdy tvý vlasy jen vítr směl hladit
pryč jsou časy, kdy musela sedmikráska radit

(2000)

zpět na seznam / pouze text



Zakázaný ovoce
(Ondřej Fencl/Ondřej Fencl)

[E7]Když je cesta [A5]zakázaná, [E7]nikdo po ní [A5]nepoleze,
[E7]raději to [A5]vezme bokem [E7]anebo se [A5]autem sveze,
[G]když je cesta [A]zakázaná, [G]ňákej trouba [A]se vždy najde
[E7]na cestě je [A5]velká díra, [E7]spadne do ní a [A5]pak zajde. [E7] [A5] [E7] [A5]

Ono se to lehce řekne, zakázaný nejlíp chutná,
jenže když jste potom v díře, tak je vám to celkem putna,
kde se asi stala chyba, hloubáte a přemýšlíte,
zakázaný chutná hořce, to už teďka dobře víte. ([E7] [A5] [E7])

Jsem ale [G]vůl, proč jsem tam [A]lez,
chcípnu ta[G]dy jak vzteklej [H7]pes.

Když už naději jsem ztrácel, náhodou šel dělník kolem,
chytnul mě a pokáral mě a potom mě nazval volem,
v nemocnici odborníci fixují mi zlomeninu,
nikdy víckrát neokusím zakázanou zeleninu.

Jsem ale vůl, proč jsem tam lez,
umělej kloub, brzo mi zrez.

(1997)

zpět na seznam / pouze text