Jaro, léto, fesťáky, ploužáky…

Holky a kluci, my se tak máme, že ani nestačíme psát do blogu, jak se máme. Tak třeba právě proběhlý víkend… Vězte, že většinu koncertu absolvujeme v osobním vozidle, do něhož vždy nějakým zázrakem nahňácáme celou nástrojovku a pět ksichtů. Přičemž čtyři z nich mají obvykle na nosech notebooky a jeden v puse volant. Trojice na zadním dvousedadle pak svádí souboj rameny o to, kdo je důležitější, jeden překřikuje druhého a kdyby to nedej bože slyšel někdo zvenčí, možná by se pokřižoval, protože nejčastější témata rozhovorů jsou prdy a sex ve všech podobách, nejlépe kombinovaně. Divím se, že v tomhle klimatu lze řešit maily a psát články, což zpravidla na cestách dělám já nebo tvořit webové stránky, což je Jakubova profese nebo koukat na filmy, což je Jiřího klisnička nebo koukat na fotky Kryštůfka, což je Terezina náplast nebo psát blonďaté noty. Zdá se mi ale, že tohle namačkané cestování stmeluje kapelu.

Musím říct, že mám někdy docela radost, že Jakubova Mazda má klimošku. I tak jsme ale do Piešťan v půl třetí ráno přijeli nakřivo. Hotel Sorea vypadá na internetu zhruba jako Rolling Stones, naživo jako piešťanský revival Rolling Stones. Ale na recepci mají Plzeň a na pokojích internet. A Jiříček měl dokonce ve své izbe předem rozestláno.

Snídaně (pět hodin poté) a její dějiště připomínaly staré české filmy. Kromě Fleretu a nás tam byli samí divnotýpci. Anebo naopak.

Početné trampstvo na festivalu Loděnica nás přivítalo s otevřenou náručí. I v nezvykle jitřní hodinu (10:00–10:45) se sešlo hezkých pár stovek lidí, tak jsme do nich nasypali devět převážně svižných kousků + jeden ještě svižnější přídavek (vyžádaný). Potom jsme se odebrali prozkoumat místní restauraci. Co všechno se může skrývat pod pojmem „steak“ a „brambory“ mě nikdy nepřestane překvapovat. Stejně jako kuchaři, kteří mají tu možnost nepřesolit.

36.5 stupňů je super teplota, když ji máte uvnitř. Já se teda neměřil, ale venku bylo stejně. Skočil jsem do přehrady… a pak jsme vyrazili do hysterického centra Piešťan. Soustředili jsme se v první řadě na pobuřování kolemjdoucích. Vodotrysky, to je věc.

Přejezd na hotel Ogar u Luhačovic proběhl obyčejně. Naše druhé doma nás přivítalo vřele, vyprasili jsme se nejprve do postelí a posléze přivítali valašskou hroudu douškem švestkovým. Nejedním. Pak se hrálo. Zdálo se, že jsme nikomu nevadili, dvě dvojice dokonce tančily na novinku Mezi řádky ploužák. Přítomni byli též spřátelení muzikanti z Mrtvého brouk a Hanka, Jakub, Ondřej a Jiří z Lucie revivalu. Když chlastá Lucie revival s Hromosvodem, někdy to dopadá tak, že Jiří pije s Jiřím, Ondřej s Ondřejem a podobně. Schizofrenie. Pak už si to nepamatuju.

Ondřej