ŠŇŮRA SE LÁME, OBRACÍM SLIPY
Je to tak… dnes v 16h. budeme v půlce. Hlášku z nadpisu vymyslel legendární houslista Honza Hrubý. Tereza a Hanka sebou ale vůbec slipy nemají a Jakub je trenkař. Baumaxa včera prohlásil, že „slipy na turné obrací, až když se lajnujou“. My jsme ovšem kapela voňavá. Ponožek tu máme 35 párů.
Právě obědváme za zvuků jazzu v klubu Parník. Já se před chvíli vrátil z Frýdku-Místku, kde mi jsou nabízeny epesní hammodky i s leslie-bednou za hubičku. Kam se hrabou veškeré napodobeniny, je to nástroj bohů. Jenom na něj jsou potřeba čtyři bedňáci a nevím, kam to v Praze dám. K Vlasákovi do práce?
Terezin Kryštof (ročník 2009) včera prý prohlásil: „Máma není. Kde je?“. Máma je tady, dáváme na ní pozor.
Včerejší ostravský koncert měl následující průběh: ve 20:01 jsme dorazili z hotelu do klubu a ve 20:11 začala produkce. Ostravský Parník je jeden z nejvyhlášenějších sálu v republice, hrává tady česká, slovenská, ba i světová elita a mezi ní my – jelita. Parádní zvuk, čisto, lidi jsou zvyklí sem chodit… Vystoupení se odvíjelo zdárně, i tentokrát přišlo publikum, které pozorně poslouchalo – což je radost. Oproti festivalovým setům si můžeme dovolit i něžnější písničky. A je to hezký pocit, když nastane stoptime a ticho by se dalo krájet. Takhle to má být.
Znělo nám to kompaktně, pěkně utaženě, jak se sluší na třetí den šňůry. Bohužel jen do chvíle, kdy mi praskla struna. Náhradní jsem plánoval zakoupit odpoledne, ale zůstalo jen u plánů, přijeli jsme tak tak. To víte, přejezd z Luhačovic do Ostravy, to někomu trvá až den. Hanka se ujala moderace večera, já se pokoušel navinout nějakou starší šunku a Jirka běžel pro Jablkoň, jestli je možné zapůjčit si některou z jejich španělek. Zvolil jsem pádlo Michala Němce, které se mé trsátkové hře velmi vzpínalo (Jablkoni hrají všichni klasicky, tedy prsty)… No, dohráli jsme to jakž-takž, došlo i na přídavek pro vegetariány. Pak jsme vyrazili do zatoulaného baru Assen za Radkem Pastrňákem. Seděl tam už dlouho, tudíž byl patřičně žoviální a rozmáchle filosofující. Na baru po čase přikázal pustit z doneseného cd čtyři nové písničky z připravovaného alba Buty. Jedna zní jak George Harrison v nejlepším, jiná jako soundtrack k ping-pongovému turnaji, pak je tam takový druhý Demáček… shodli jsme se, že krásná práce a návrat Butů k větší písničkovosti. Snad to dodělají a vydají.
Část Jablkoně vyrazila na Stodolní, která nejvíc žije ve středy a pátky. My jsme si chvíli sedli s donesenými lahváči na recepci hotelu Imperial (nocležiště vpravdě šlechtické) a spekulovali, proč zrovna středy a pátky. Pravděpodobně to Ostraváci ve středu nakopnou, ve čtvrtek se z toho sbírají a v pátek to dokrmí tak, že se sbírají zas až do středy. Perpetuum mobile.
My jsme ale šli spát. Hodní kluci a holky. Nechtěli jsme totiž zmeškat snídaně, které Imperiál umí snad nejlíp v republice. Pokračování příště.
Ondřej