Historie kapely Hromosvod

STRUČNĚ

Hromosvod byl založen na podzim 1994 jako dětská kapela. Postupně se vypracoval až k cd 17 lízátek, které vyšlo na jaře 2004 u renomovaného vydavatelství Indies Records. V propagačních materiálech se psalo o „velké naději českého folk-rocku“, album za účasti dvou stovek přihlížejících pokřtil v pražském Rock Café zpěvák Pavel Bobek.

V květnu 2006 vyslal Hromosvod do světa své druhé oficiální album s názvem Svitavy, ověnčené pozitivními novinářskými ohlasy. Úspěšnou šňůru zakončil koncertem před zaplněným Hlavním náměstím v Bratislavě.

Po festivalovém reji 2007–2009 (Sázavafest, Vinohradské vinobraní, Okolo Třeboně, Benátská noc…) začala kapela pracovat na dalším cd Zimní čas, které na podzim 2010 před vyprodanou Malostranskou besedou posvětil Vladimír Mišík. Následnou koncertní šňůru odjel Hromosvod po boku Jablkoně a Etc..

Hromosvod hraje našlapaný písničkový folk-rock, který se díky nástrojovému obsazení a aranžérské pestrosti mírně vymyká tradičním proudům, ale nezabředá do bezbřehé alternativy.

Kapela se umístila v několika žánrových soutěžích, má za sebou přes 300 koncertů, jako předskokany si skupinu vybrali m.j. Vladimír Mišík, Lenka Dusilová, Michal Hrůza, Nerez, Druhá tráva, Fleret nebo Luboš Pospíšil.

PODROBNĚ

Prehistorie

Neříkám to rád, neb to smrdí chválou, ale počátky Hromosvodu souvisí s mojí osobou. Tak jen stručně, než se dostaneme k jádru věci: Vinohradský start, první láska a klavírní premiéra Narodil jsem se 8. 8. 1981 v pražské porodnici Londýnská na Vinohradech a Vinohrady mám dodnes rád pro jejich specifickou atmosféru. Dětství jsem měl trochu astmatické, ale krásné, svou první lásku Petru Melicharovou jsem potkal na kolotoči v Koněprusích. Měla velmi pěkné kalhoty s kapsami asi jako krteček a dohodli jsme se, že se vezmeme. Zatím to moc nevypadá, protože už jsme se dvacet let neviděli (tato epizoda na rozdíl od jiných na zpodobnění písní stále čeká). K muzice jsem se dostal poměrně brzy – v září 1986 mě rodiče přihlásili na klavír k paní učitelce Huckové, kde jsem rozezníval klapky donedávna. V ZUŠ Voborského jsem získal potřebné hudební základy a první zkušenosti s veřejným vystupováním (zatím bez černých brýlí). Rodičům patří velký dík, k muzice mě nejen přivedli, ale veškeré mé hudební aktivity od prvních chvil obdařují neutuchající podporou.

Fredy objevuje kytaru

První písničku inspirovanou skutečnou událostí jsem napsal na táboře v létě 1990, jmenovala se „Já jsem malý Fredy“. O rok později jsem ji spolu s několika dalšími skladbičkami zvěčnil na sousedy zapůjčený magnetofon, výsledný produkt je dodnes zdrojem nevázaného veselí návštěvníků modřanského bytu.

Také jsem začal nenápadně brnkat na kytaru zastrčenou doma za klavírem. První dva akordy (C, G) mě ukázal táta – s jejich pomocí jsem si mohl sám zahrát Vlak v 0.05 od Greenhornů. Chtěl jsem ale umět víc songů mé milované grupy a tak nezbývalo, než se naučit další hmaty. Posloužil k tomu jakýsi trampský zpěvník – budiž mu země lehká…

Koncerty pro sousedy

Již v útlém věku jsem byl dost sebevědomý (zůstává dodnes), takže se mi zdálo, že je má tehdejší tvorba nápaditá a oduševnělé písně typu Já jsem malý Fredy mají co říct lidem všech věkových kategorií a pohlaví. A tak jsem doma každou chvíli pořádal koncerty – většinou přišla máma, sousedka a brácha, kterého jsem k tomu více-méně donutil. Často také chodil táta (pokud to stihl z práce) a babičky. S odstupem času moc nechápu, jak to mohli vydržet.

Sólový debut

V roce 1992 rodiče pořídili kazeťák s tlačítkem record, což byla vážně bomba. Nakoupil jsem prázdné kazety a pásy se rozjely. Brzy jsem dospěl k rozhodnutí nahrát opravdové album plné vlastních písniček. Kazetu jsem nazval majestátně „Ondřej Fencl 1993“ a dal ji rodičům pod stromeček. K těm samým Vánocům dostal táta novou kytaru, ze které jsem se nejvíc radoval já. Hrálo se na ni nepoměrně lépe než na tu předchozí.

Když Plíhal, tak i já

Začínal jsem vážně přemýšlet o založení kapely. Táhlo mi na teen-age a na desce Karla Plíhala jsem se dočetl, že mistr založil svou první skupinu ve třinácti. Nechtěl jsem být pozadu. Se sólovou kariérou jsem se rozloučil kazetou „Ondřej Fencl – Hej chlapče můj“ a podpořil ji doprovodným megakoncertem. Přišli dokonce i teta se strejdou, bratranec a sestřenice, takže bylo vážně nabito – skoro jako Nedvědi na Strahově. Koncem roku 1994 jsem založil skupinu Hromosvod.

1994–95

26.11.1994 jsem v šatně 7.B. na pražské ZŠ Horáčkova oslovil spolužáka a houslistu Jana Švejdu s troufalou nabídkou: co tak založit skupinu? Bez zaváhání souhlasil. Dva už skupina jsou – Hromosvod byl na světě, název spadl z nebe.

Pak se týden, dva nic nedělo, až Jenda navrhl, že bychom si mohli zkusit i zahrát, když máme tu kapelu. První zkouška se konala u nás v Modřanech, Jenda přišel s dalším spolužákem Jirkou Husákem, který si přinesl brumli a chrastítko (vykotlaný kokos plný rýže). Tak jsme ho taky vzali. S repertoárem nebyl problém, měl jsem toho v šuplíku docela dost. A styl? No přece jako Greenhorni. Ovšem banjo nikdo nevlastnil a naopak jsme měli klavír, takže se to hnulo někam jinam.

První koncert, čítající pět skladeb, se konal těsně před vánoci v rámci hodiny hudební výchovy – ohlas velkolepý, na dobrovolném vstupném jsme vydělali 41Kč (sláva učiteli Severovi, který to povolil… guestlist měl jistý), další podobný gig následoval za měsíc.

V dubnu přivedl Jenda na zkoušku Vandu Kasperovou. Uměla na kytaru a byla krásná. Škoda, že na letní soustředění v Koněprusích u Berouna nepřijela. Aspoň, že tam byl můj brácha Martin, máma a táta, kteří při zahradních koncertech pro sousedy zahostovali na to, co bylo zrovna po ruce… S Jendou jsme taky vyráželi hrát na lavičku ke Koněpruským jeskyním, jeden Němec nám hodil do klobouku čtyři marky, což čítalo deset kopečků zmrzliny pro každého…

V Koněprusích jsme začali nahrávat (na stolním magnetofonu Aiwa) naši první kazetu, kterou jsme dohotovili v prosinci 1995 a nazvali podle naší nejstarší písně Odjíždím. To už jsme zase byli bez kytaristky, asi se nás moc styděla.

1996

Důležité datum znamenal pro Hromosvod 18.duben 1996, tehdy jsme si troufli na první klubový koncert. Přišli všichni příbuzní i kamarádi – takže klub Klamovka našlapaný, holky křičely a nám bylo krásně… dokonce i autogramiáda proběhla.

Někdy v té době jsme objevili Visáče a Hudbu Praha, já si koupil elektrickou kytaru a Jenda se s houslemi cítil málo punkově; vyměnil je za kytaru, prozatím akustickou. V rámci udržení soundu bylo třeba povolat dalšího spolužáka, houslistu Přemka Vlka (později slavný kanoista, ještě později zahynul při dopravní nehodě) a posléze i violoncellistu Martina Přečka (po intervenci jeho maminky na třídních schůzkách). Začali jsme pracovat na další kazetě, ale do konce prosince jsme se ani jednou nesešli všichni. Přemek neměl moc času, Jenda moc chuti a Martin zatím nebyl tolik potřeba.

I tak jsme si zahráli na školní vánoční besídce a kazetu, nazvanou Nambr Tůů, záhy dokončili.

1997

Podruhé na Klamovce už to nebyla zdaleka taková euforie. Jenda a Jirka na to kašlali, Přemek vůbec nepřišel. Hrát v šestnácti folk prostě nebylo moc v kurzu, zvlášť v době, kdy byla v našem kruhu svátostí Jasná páka a ne nějací kotlíci – paralelně s Hromosvodem jsem rozjel rockovou bandu Devil’s Dogs (později přejmenovanou na Nahoře Pes, neviděl jsem problém v tom dávat to obojí. Jenda ano, a tak se po třech letech v Hromosvodu odporoučel. Jeho posledním koncertem byl konkurs na Folkový kvítek v Divadle za plotem. Odehrál ho pro změnu na violu, Přemek totiž zase chyběl (neb pádloval a pádloval). Na flétnu pištěl můj brácha Martin Fencl begin_of_the_s­kype_highlightin­g     end_of_the_sky­pe_highlightin­g, který se někdy v té době z hosta stal regulérním členem. V sestavě já, brácha, Martin Přeček a konečně i Přemek jsme odehráli celkem povedený koncert v KS Průhon v Řepích; bůh ví, proč zrovna v sídlištním kulturáku na kraji Prahy, ale bylo plno. Pak to zapíchl i Přemek.

Nechtělo se nám hrát jen v triu, tož jsme oslovili kamaráda Vítka Vebra. Flétna už sice v kapele byla, ale po Jirkovi Husákovi, který se pozvolna vytratil, zbylo uprázdněné místo v rytmické sekci. Vítek tedy dostal k druhé flétně za úkol ještě tamburinu a posléze virbl, který někdo koupil v hračkářství. Po zdařilém prosincovém koncertu na Klamovce v nové sestavě Fencl-Fencl-Přeček-Vebr jsme začali pracovat na třetí kazetě. Stále jsme ale nemohli sehnat housle.

1998

To se nám podařilo až tři měsíce poté, v březnu 1998, kdy do skupiny přibyla Marie „Mařka“ Špinková. Rychle jsme secvičili dvě novinky a z pražského Folkového kvítku s nimi postoupili do finále na Konopišti. Tam už to tak žhavé nebylo, ale přinejmenším jsme byli bohatší o velkou zkušenost.

Na konci června jsme dodělali třetí kazetu Pokračujeme v akci a teprve v září jsme začali zevrubně cvičit celý repertoár, abychom ho předvedli na listopadovém vystoupení v Průhonu. Přišlo 95 lidí. Mařka přibrala ke svým houslím i hoboj, Martin Fencl trubku, kytaru a mandolínu, Vítek rozšířil „soupravu“ o hi-hat činely nabodnuté na stojan na noty a krabici od puzzles v roli kopáku – začala se rodit tzv. krabicí souprava. A také styl, jemuž jsme nějakou dobu říkali alternativní folk-rock-country, tedy směs všeho možného na vše možné, která přidělávala vrásky zejména zvukařům.

1999

Rok 1999 byl pro Hromosvod dost důležitý. Zúčastnili jsme se Zahrady i Porty, znovu jsme z Kvítku postoupili na Konopiště, absolvovali jsme několik dalších koncertů, naučili jsme Vítka alespoň základům hry na bubny, z krabicích se postupně staly bicí zn. Amati (získali jsme je v podstatě zadarmo po likvidaci staré Klamovky, ve zkušebně se používaly až do roku 2008).

Koncem června skupinu opustila Marie Špinková. Vystřídala ji instrumentálně zdatnější houslistka Markéta Pipková, Mařka slíbila, že nám bude nadále hostovat na hoboj (později ji vystřídala sestřenice Dora Špinková). V listopadu jsme v Trojické oslavili pět let existence Hromosvodu. Poté jsme se soustředili na předělávání kazety Pokračujeme v akci, která se nám s odstupem času zdála příšerná.

2000

Po přepracování MC Pokračujeme s akci jsme se s vervou pustili do nahrávání nového materiálu. Trvalo bezmála rok, než se nám ho podařilo zvěčnit a bezmála dva další měsíce, než byl zbaven všech technických nedostatků a přepálen na CD.

2001

Album dostalo název Ptáci a pokřtili jsme ho na staré dobré Klamovce. V červnu přišel v podobě jednoho z nejpodařenějších koncertů dlouho avízovaný odchod Martina Fencla (flétny, trubka, kytara, mandolína) a jeho nahrazení Zuzanou Novotnou, s níž přibyla do kapely příčná flétna. Současně s Martinem se rozloučila i hostující hobojistka Dora Špinková a Markéta Pipková přibrala k houslím „na poloúvazek“ kytaru. Červen 2001 byl tedy pro Hromosvod dalším zlomem – repertoár sice zůstal stejný, ale bylo ho třeba přizpůsobit novému nástrojovému obsazení, což se promítlo do alespoň částečné unifikace hudebního stylu kapely. Hovořit o ustálení bylo ovšem předčasné.

2002

Zuzana Novotná to vzdala po půl roce, navíc v době, kdy Markéta musela na několik měsíců přestat hrát na housle kvůli zranění ruky. I přesto se kapele s novou flétnistkou Terezou Málkovou a hostujícím houslistou Ondřejem Hanouskem (Czeltic) podařilo prolomit smůlu a napotřetí postoupit z předkola Zahrady dál. V dubnu se na post houslistky vrátila Markéta Pipková a do řad Hromosvodu vstoupila jako host hobojistka Olga Bartoňová. Série úspěšných jarních koncertů pak vyústila ve zdařilé vystoupení na festivalu Folková růže v Jindřichově Hradci (plod úspěchu na Zahradě). Následné pražské letní soustředění přineslo kromě jiného řadu nových písní, podzim pak několik vydařených koncertů a započetí nahrávání vzpomínkového alba Kinderfolk, které definitivně uzavřelo kapitolu „Hromosvod – amatérská dětská kapela“.

2003

Kinderfolk byl pokřtěn v březnu, symbolicky na Klamovce. Několik týdnů poté jsme poprvé zavítali do profesionálního nahrávacího prostředí. Ve studiu Sklep kolínského muzikanta Ládi Douska započaly práce na regulérním studiovém debutu, v čemž jsme průběžně pokračovali až do konce roku. Zároveň jsme si odbyli rozhlasovou premiéru – nejprve na rádiu Beat, posléze na brněnském Proglasu.

Za všechny jarní a letní koncerty jmenujme alespoň premiérový gig ve Vagónu (stal se na dlouho naší domovskou scénou) či srpnový festival v Jimramově, pro příští léta rovněž oblíbené „poutní místo“. V listopadu odcestovala Tereza Málková na půl roku do Itálie, na postu flétnistky ji dočasně nahradila Karolína Skalníková (tehdy též Hudba Praha, Sekvoj, Uširváč).

2004

V lednu 2004 bylo definitivně dokončeno první studiové album Hromosvodu a podepsána smlouva s renomovaným vydavatelstvím Indies Records, což byl další zásadní zlom v „dějinách“ kapely. CD dostalo název 17 lízátek a v dubnu 2004 ho před zaplněným Rock Café pokřtil zpěvák Pavel Bobek. Následovalo rozbujení koncertní činnosti, sezóna pak (už s navrátivší se flétnistkou Terezou) vyvrcholila oslavami 10 let Hromosvodu, bylo odehráno několik koncertů v rozšířené sestavě, doprovodný kytarista Eda Bakštejn pak s kapelou nějaký čas hostoval pravidelně.

2005

Na přelomu roku odcestoval Martin Přeček na studijní pobyt do Švédska a byl dočasně nahrazen Basákem (Jiřím) Vlasákem. Z dočasné náhrady nakonec vyplynula malá rekonstrukce kapely. Jiří Vlasák zůstal v rámci kvalitativního růstu kapely na postu baskytaristy a Martin Přeček se po návratu z ciziny vrátil k původnímu a jemu vlastnějšímu violoncellu. Stal se, podobně jako hobojistka Oli Bartoňová, hostujícím členem na některých větších koncertech, což platilo ještě asi rok až dva. V létě 2005 nastal nebývalý festivalový boom, zahráli jsme na deseti open-airech, včetně akcí jako Sázava fest, United Islands of Prague nebo Stodola Michala Tučného.

A personální rošády pokračovaly záhy, v září jsme se rozloučili s dlouholetou houslistkou Markétou Pipkovou, kterou dočasně nahradila Barunka Waldmannová (s níž jsme odehráli m.j. předskok Nerezu v Malostranské besedě) a od listopadu pak studentka konzervatoře Hanka Vyšínská. Jedním dechem nutno podotknout, že na činnost kapely měly všechny zmíněné změny spíše pozitivní vliv a nijak ji nezbrzdily. Sestava se hudebně i lidsky stabilizovala během několika týdnů a jelikož jsme za ty dva roky nashromáždili dost materiálu, začalo se s nahráváním další desky.

2006

Vyzbrojeni již určitou zkušeností zvěčnili jsme nový repertoár poměrně rychle, změna nastala v mixu. Svěřili jsme ho do rukou Libora „Mikeše“ Mikošky, který si nahrávku odvezl do zlínského „V“, jednoho z nejlepších českých studií. Ohromnou výhodu znamenalo zdejší prvotřídní vybavení a hlavně geniální ucho Mikešovo, nevýhodu jeho bohémství a vytíženost (paralelně míchal Buty, Maracu, Rybičky 48 a další), díky níž jsme prošvihli termín o rovné dva měsíce a málem cd nestihli vydat do křtu.

Křest CD Svitavy rukou Jaroslava Hutky se podařil, stejně tak i první velká šňůra, která se zastavila ve dvaceti českých a moravských městech a v podstatě neměla slabších míst. Zahráli jsme v (kdysi) černé Ostravě, na věhlasném pozlovickém Ogaru nebo u Vlasty Redla v Kobeřicích, vyhráli jsme Houpacího koně v Třeboni (Okolo Třeboně), také na Broumovské kytaře, poprvé na Slovensku (Piešťany), v Jimramově, na Sázavafestu… cestou do Svitav, které daly název cédečku, jsme ve zdraví přežili ošklivou dopravní nehodu… no prostě šťastný rok! (čítající bezmála čtyřicet koncertů a ověnčený pozitivními recenzentskými ohlasy na novou desku).

2007

V koncertní propagaci nového alba jsme pokračovali i v roce následujícím, Svitavy pronikly do rozhlasového éteru, proběhla zhruba desítka rozhovorů, profilové pořady na ČRo… na brněnském Proglasu se písnička Soumraky vyšplhala až na druhou nejhranější skladbu měsíce. Z jarních koncertů jmenujme namátkou slušně rozjetý Majáles v Českých Budějovicích spolu s Xavierem Baumaxou nebo průnik na několik folkových festivalů (Karlovarská loděnice, Stráž nad Ohří) korunovaný nečekaným postupem z pražské Porty přes Jihlavu až do ústeckého mezinárodního finále Porty v Ústí nad Labem. I zazdálo se nám, že i kamarádi nás konečně vzali na milost… aby ne, vždyť jsme z nich vzešli. S ročním zpožděním jsme dovezli Svitavy do Svitav, znovu jsme to rozbalili na Sázavafestu (tentokrát stage Balbínka)… nu a se zaskakujícím bubeníkem Jakubem Homolou pak kupříkladu na Prázdninách v Telči, kde jsme prodali historicky nejvíce cédéček.

Proč že záskok? Vítek odjel na rok studovat do Německa. Podzim s excelentní posilou za bicími nám přichystal mimo jiné live-premiéru v televizi (ostravské Dobré ráno ČT), novou stálou scénu v pražské Balbínově poetické hospůdce nebo triumfální závěr sezóny před zaplněným bratislavským Hlavním náměstím.

A historie se opakovala. Jakub Homola, vystudovaný bubeník a všestranný muzikant přinesl do Hromosvodu tak zásadní oživení, že jsme si ho nechali napořád. Parta je parta, ale hudba vítězí, a tak jsme se po deseti letech museli rozloučit s Vítkem.

A ještě jedna kosmetická změna: z Terezy Málkové svobodné se na podzim stala Tereza Koucká vdaná.

2008

Kontinuální práce na novém repertoáru vyústila v myšlenku na další desku, kterou jsme začali pozvolna zhmotňovat zkoušením nových písní a jejich broušením naživo.

Příjemně bujela smysluplná koncertní činnost, několikrát jsme předskočili na turné 5P Luboše Pospíšila, vrátili se před spontánní publikum v léčebně Beřkovice, v létě festivaly v Tovačově, Střelicích, Telči či tradičně na Sázavafestu (poprvé v novém kácovském působišti); další předskok na náměstí ve Svitavách, kde jsme zahřáli pódium Druhé trávě… Na podzim m.j. Vinohradské vinobraní nebo rozvadovské městské slavnosti, kde jsem si ověřili, že Hromosvod funguje prakticky všude. Koncem roku jsme zahájili nahrávání novinky Zimní čas.

2009

Rok 2009 se nesl především ve znamení nahrávání a neustálého posunování data vydání nového alba, které jsme postupně (poctivě a bez tlaků) zhmotňovali po „bytových studiích“ s využitím schopností našeho bubeníka Jakuba – jakožto dlouholetý zvukař (studio Hostivař u Zdeňka Šikýře) disponuje jak potřebnou technikou, tak zkušenostmi v oboru. Paralelně se samozřejmě nadále hrálo a ne jen tak ledajak. Vystoupení na hlavních pódiích největších tuzemských festů (Benátská noc, Sázavafest…) potvrdily, že Hromosvod obstojí jak na malých žánrových akcích, tak na velkých mainstreamových open-airech. Znovu jsme se podívali do rozmilých Střelic u Brna, před zaplněným náměstím Republiky v Plzni jsme zahřáli pódium Nerezu (Struny na ulici), po třech letech jsme se vrátili do valašského ráje na Ogar, spolu s námi zahrál hudební guru Radek Pastrňák… Velmi podařená vystoupení jsme odehráli také v Pepinově dalešickém pivovaru nebo na Horáckém džbánku ve Žďáře. Na podzim si dala pauzu Tereza, aby se úspěšně stala první maminkou v dějinách Hromosvodu, na flétnu zaskakovala Hančina spolužačka z konzervatoře Marcela Rožková. Odjela s námi šňůru deseti koncertů k patnáctinám Hromosvodu, během níž jsme to poprvé rozbalili například v Rožnově pod Radhoštěm (po boku Jablkoně), se Schodištěm v Třebíči, s několika dalšími na magické Jestřebí boudě … nu a v prosinci v Plzni už zase s Terkou, která to všechno zvládla obdivuhodně rychle.

2010

Hudba není geometrie, takže ač jsme si narýsovali termíny, realita šla jinudy. Zkraje roku ale nekonečné nahrávání přeci jen dospělo do finiše. Ze tří zvukových kouzelníků (Lukáš Martinek, Zdeněk Šikýř, Michael Vašíček) jsme nakonec zvolili toho třetího, tedy kytaristu AG Fleku, který se ve svém studiu poblíž Boskovic pustil do mixu podobně poctivě a rozvážně, jako my do nahrávání. Trvalo to nakonec další půl rok, přičemž jsme si pořád nedali pokoj ani my s nahráváním. Leccos se ještě za pochodu opravovalo a tříbilo, přibývali hosté, na baskytaru fantom Jaryn Janek, bonga nabušil v Americe slovutný Roman Lomtadze; koncem června jsme ještě ve studiu Hostivař spontánně přidali bonusovou písničku s Rasťo Uhrikem u kontrabasu… a aby toho nebylo málo, jednu pecku dostal pro zachování kontinuity do péče starý známý Mikeš (mixoval předešlé cd Svitavy).

Jarní a letní část šňůry k cd proběhla tedy vlastně bez cd. Zahráli jsme si v jejím rámci jako předkapela Michala Hrůzy nebo Lenky Dusilové… a konečně i s naším oblíbencem Vladimírem Mišíkem. Jeho příznivci nás v Liberci přijali velmi pozitivně a vznikla z toho dlouhodobější spolupráce.

Hromosvod se nám trošku vyškubává ze škatulky folk-rock až někam mimo škatulky, což stvrzuje nové cd Zimní čas. Vyšlo v říjnu, před vyprodanou Malostranskou besedou ho pokřtil… Mišík.

2011

Nový rok nakopl Hromosvod dosud nepoznanou disciplínou – týdenní zimní šňůrou, která čítala šest koncertů na Moravě a ve Slezsku po boku Jablkoně. A moc se povedla. Jaro přineslo několik dalších koncertů s Etc.., léto pak asi nejbujnější festiválení v historii kapely, během něhož jsme se mimo jiné vrátili na Slovensko, poprvé jsme roztančili Vyšehraní… no a po deseti letech v hlavním čase na hlavní stage také konopišťský Folkový kvítek. Před námi plesal dav, pod pódiem si podupával nohou náš kamarád Vláďa M… a já jsem šťastnej.

Ondřej Fencl

P.S.: Přičemž podzim právě přináší spolupráci s jiným Vláďou M., taktéž legendárním. Více již brzy.